Goodgame Fashion, módní salon ve vlastní režii
Povětšinou když jsme malý, tak se inspirujeme svými hrdiny. Někdo se chce stát pilotem, jiný zase kosmonautem či závodníkem. Najdou se i prostší vzory jako jsou policisté nebo hasiči. Ale to není podmínkou. Někoho mohou táhnout úplně jiné dálky. V našem případě mluvíme o módní branži. Ta je běžnému smrtelníkovi opředena řadou mýtů pod jejich pokličku vidí jen několik vyvolených. A jedním takovým by jsme se chtěli stát i my. Ze všech sil tedy pracujeme na svém kreativním talentu. Při rozhodování, jakou si zvolit školu bylo také jasno. Vše se směřovalo k okamžiku, kdy se staneme slavným módním návrhářem. Jenomže narýsované plány se ani zdaleka nepřibližují realitě. Sice nám nějaký ten talent nelze zapřít, avšak jak se ukazuje, ten zkrátka nestačí. Zavedené značky mají své dvorní návrháře a jsou dost uzavřenou komunitou. Někdo z venku nemá šanci se dostat dovnitř, i kdyby byl sebevíc talentovaný. To zklamání, ta frustrace nad zlomeným snem. Naštěstí tu máme rodinu a přátele, co v nás věří. Věří natolik, že se složili dohromady a pořídily prostory v nedalekém obchodním domě. Není to žádný extra zázrak, ale na splnění jednoho snu by to mělo stačit.
Zpráva o pronajatých prostorách nás zpočátku trochu šokuje. Přeci jen jsme měli trochu jinou představu o svých dnech na výsluní módních přehlídek. Po chvilce přemýšlení však musíme uznat, jak geniální nápad ti naši příbuzní měli. Ono nabídnout světu něco nového, co by bylo dostupné široké veřejnosti i zhýčkaným boháčům je tou opravdovou výzvou, na níž čeká každý začínající návrhář. Pár postarších šicích strojů někam do kouta. Hezky všem na oči nějaký ten stojan s regálem a může se začít vydělávat. Tedy v ideálním případě. Ve skutečnosti to až tak snadno nejde. Nejprve si musíme u lidí vybudovat nějakou tu prestiž. To si žádá spokojené zákazníky, co budou po městě vykládat, jaké úchvatné modely tam a tam viděli. Avšak nabídnout něco neotřelého je jen jednou stránkou budování prestiže. Dosáhnout úspěchu si žádá i dostatek skladových zásob. To může být v počátku, kdy máme omezené výrobní zdroje pořádnou výzvou. Nijak zvlášť na tom nejsme ani s výběrem střihů. Zkrátka s tím málem si musíme nějak vystačit a přilákat na sebe dostatek pozornosti. Jen s pořádným zájmem budeme prodávat dostatek kusů. Tím budeme mít k dispozici nějaké ty volné finanční prostředky k modernizaci zázemí.
S každým dalším ušitým vzorem nabíráme zkušenosti a ve chvíli, kdy se jich nahromadí dostatek, se nám otevřou nějaké nové střihy. Hned tak máme více prostoru pro plánování výroby. To je podstatnou částí hry, rozdělit práci tak, aby stále bylo co nabídnout kupujícím. V tomto ohledu můžeme dost kombinovat. Poměrně brzy totiž dostáváme příležitost rozšířit svou nabídku i o boty a šperky. Náhle tak musíme zvážit, zda pro nás bude výhodnější se raději držet jen oděvů či tyto produkty do své nabídky zahrnout. V rozhodování by mělo sehrát svou roli načasování. Výroba šperků a bot je časově náročnější, než ušití základních modelů šatů. V počátcích se tak zdá být výhodnější se soustředit spíše na kvantitu. Přeci jen je dost náročné si budovat nějakou tu prestiž, když nám regály zejí prázdnotou. Počty kusů do značné míry ovlivňuje i přímo ukázková nepoctivost zaměstnanců. Zřejmě bude potřeba prodiskutovat jejich nábor. Při množství kusů, co si stopí pro sebe se člověk nevyhne myšlence, že jsou nabíráni přímo před vraty věznice. Ale s tím se holt člověk musí smířit. Goodgame studio tímto stylem řeší motivaci si připlatit za nějaké ty výhody. Avšak u hry tohoto typu to není nijak akutní a zkrátka se nějak musíme smířit s tím, že pokud zavčasu neodneseme hotovou kolekci do regálu, tak nám ji část zmizí. Když chce člověk hrát zdarma, tak holt je potřeba překousnout nějaké to úskalí.
Ve chvíli, kdy se nám podaří překonat prvotní potíže s dostatečnou výrobou, se můžeme začít zaměřovat na vylepšování své prodejničky. Výroba šlape jak po drátku, kasa se plní penězi spokojených nakupujících, tak proč nepřitáhnout pozornost místní smetánky. Když chceme začít vydělávat opravdové peníze za drahé modely, je potřeba nabídnou adekvátní zázemí. Snob se zlatou kreditkou jen tak nepřijde do nějaké průměrné prodejničky s tuctovým vybavením. Na první pohled je potřeba cítit luxus. Základní vybavení tedy začínáme vyměňovat za dražší varianty a ke slovu přichází i rozšíření prostor. Přeci jen rozšířené řady zaměstnanců ukrojily prodejní prostory, což je potřeba dorovnat. S dostatkem píle a trpělivosti se tak nakonec jsme schopni propracovat ke statusu nejlepšího návrháře ve městě. Takže jedinou nezodpovězenou otázkou je, zda na to máme dostatek talentu a manažerských schopností. Vést vlastní módní salón není až taková sranda, jak se na první pohled může zdát. Stát u zrodu nové značky si žádá odříkání a kompromisy na trnité cestě k úspěchu.